Víte,že...

Víte, že...
..základní nedorozumění, které slýchám dnes a denně je to, že raw je druh formátu obrázku a proto ho lze "převést na jpg".

- je to minimálně zpracovaný záznam dat z čipu. Slovo raw není žádná zkratka, ale anglické slovo, které znamená "surový, syrový". Jako takový třeba raw neobsahuje žádné barvy, pouze 14bitově digitalizované jasové (černobílé) hodnoty jednotlivých buněk čipu. Cílové barvy se získají až složitým matematickým výpočtem pomocí Bayerovy matice (matematického vyjádření fyzické Bayerovy masky před čipem). Každý čip digitálního fotoaparátu (s výjimkou Foveonu ve fotoaparátech Sigma) totiž umí snímat POUZE černobílý obraz! Teď mluvím o datech v raw, kromě toho raw obsahuje ještě celou řadu dalších informací, mimo jiné také plnohodnotný JPG zpracovaný procesorem fotoaparátu (to je to, co vidíte pokud si raw dáte "zobrazit" v prohlížeči), Exif a další údaje. Raw tedy není obrázek, k tomu, abychom z něj obrázek získali, musí se tento vytvořit pomocí editoru raw ("vyvolat") - tedy pomocí složitého matematického výpočtu zjistit barvy, nastavit barevnou teplotu a uplatnit celou řadu dalších parametrů, které můžeme v editoru raw ovlivnit, a ovlivnit tak i vzhled výsledného obrázku.
Pokud vám to připadá příliš složité, zkusím to formou příměru:
Představme si, že chceme dělat lívance. Máme vejce, mouku, mléko, cukr, sůl, tedy suroviny - toto je raw. Nyní z těchto surovin vytvoříme lívanec (z raw vyvoláme obrázek). Postupujeme podle receptu (nastavení fotoaparátu nebo editoru raw) a upečeme lívanec (obrázek). Stejně jako můžeme prodloužením doby pečení mít lívanec tmavší nebo světlejší a změnou množství výchozích surovin změnit jeho výslednou chuť, tak můžeme také ovlivnit vzhled obrázku který vyvoláváme z raw. Ze stejných surovin tak můžeme změnou parametrů pečení (vyvolávání) vytvořit lívance (obrázky) jiného vzhledu. Ale stejně jako nemůžeme z lívance vytvořit zpátky zdrojové suroviny, nelze ani z žádného obrázku vytvořit zpátky raw. Mimochodem pokud se někdo kasá, že jeho obrázky jsou zcela bez úprav, znamená to, že princip, jakým je vytvářena digitální fotografie vůbec nechápe. Každá digitální fotografie totiž byla na začátku raw (jelikož jsou to data z čipu). Z těchto dat potom vyvolá procesor fotoaparátu na základě firmware a nastavení foťáku jpeg. Pokud je nastaveno focení jen do jpeg tak raw foťák zahodí a jpg uloží. Pokud máme nastaveno ukládání raw tak stejný proces (vyvolání) provádí až počítač. Úpravy (vyvolání na základě určitých parametrů) se tedy dějí vždycky - jen pokud fotíte pouze do jpg tak je při vyvolávání udělá procesor foťáku, podle předem nastavených parametrů.

Víte, že…
… čip ve vašem digitálním foťáku je ve skutečnosti černobílý?
věřit tom u samozřejmě nemusíte, ale je tomu tak. Ve foťáku je CMOS snímací čip, který jako výstup poskytuje různě velkou úrověň napětí z jednotlivých buněk, která je úměrná množství fotonů, které na buňku dopadlo. tato hodnota je násobena v případě, že bylo použito ISO větší než 100 a následně digitalizována. Ve výsledku získáme z každé buňky jedno 14bit číslo, určující míru osvětlení dané buňky.

… v raw nejsou žádné barvy?
ani být nemůžou protože v raw máme digitalizované hodnoty získané z čipu. Tedy stále 14bit hodnoty pro každou buňku čipu. Tyto hodnoty jsou však ovlivněny tím, že světlo prochází přes tzv. Bayerův filtr, což mozaika vždy dvou zelených, jednoho červeného a jednoho modrého filtru pro každé čtyři pixely. Při vyvlávání raw je potom pomocí matematické aplikace Bayerovy matice z těchto černobílých hodnot vypočítána barva

… když si digitální foťák přepnete na černobílou, tak to na raw nemá (kromě vloženého náhledového jpg) žádný vliv?
protože jak jsme si již řekli raw obsahuje pouze jasové hodnoty získané z jednotlivých buněk čipu. Informace o tom, že má být výsledek černobílý se iuplatní jen při tvorbě JPG ve foťáku. Při vyvolání raw se barvy normálně vypočítají. Černobílý obrázek potom získáme převodem barevného obrazu na černobílý.

Víte že...
...fotíte-li do raw tak nezáleží na tom, zda máte na foťáku nastaveno srgb nebo Adobe RGB ? Jedno nebo druhé lze nastavit až při vyvolávání raw v počítači.
totéž platí při focení do raw i pro vyvážení bílé - i když si necháte na foťáku třeba omylem nastaveno WB na žárovku a fotíte při denní světle, nic se neděje, toto nastavení totiž ovlivní pouze jpg - bez jakékoliv ztráty je možno nastavit vyvážení bílé až při vyvolávání raw
...foťák vytvoří raw v 14bit barevné hloubce. Chcete-li mít ve vyvolané fotce vše, co bylo nafoceno, vyvolávejte raw v 16bitech. výsledný soubor je sice větší ale obsahuje například 16384 odstínů od barvy (14bit) oproti obrázku vyvolaném v 8bit, kde jich je jen 256.

Víte, že...
... blesk lze používat i při foceni v Live view? Spousta lidí vám asi bude tvrdit že to možné není, a tuto svoji domněku budou vydávat za fakt i v odpovědích v různých diskuzích.

Blesk lze v LV normálně používat (i s ETTL), ale je nutno provést nastavení v menu, které mnoho lidí nevyužívá. Tato položka se jmenuje u Canonu Tiché LV snímání a u Nikonu Bezhlučné fotog. v žívém náhledu. Tuto položku je nutno nastavit na Režim 1.

Víte že...
... u statického snímku je jedno jestli ho vyfotíte 1/300 nebo 1/4000? Změna času u statického snímku při dodržení expozičního trojúhelníku vzhled snímku nezmění
... změna clony i při dodržení expozičního trojúhelníku vzhled snímku ovlivní - způsobí změnu hloubky ostrosti
... změna ISO při dodržení expozičního trojúhelníku vzhled nezmění ale u vyšších hodnot se začne objevovat šum
... je dobré vědět kdy použít ND filtr, který se používá ke snížení množství světla které prochází objektivem. Toho lze docílit i zkrácením expoziční doby nebo pomocí zvětšení clony. Zvětšení clony ale bude mít za následek zvýšení hloubky ostrosti, kdežto použití kratšího času nebo ND filtru hloubku ostrosti nezmění. Z toho také plyne, kdy budeme ND filtr používat - při focení portrétu tehdy, když budeme chtít fotit na nízkou clonu (k dosažení rozostření pozadí) ale bude hodně světla takže ani zkrácení času na nejkratší hodnotu, kterou foťák umí, nebude stačit. V takovém případě musíme použít ND filtr. ND2 (1EV) nám umožní při stejném světle a stejné cloně dvojnásobný čas, ND4 (2EV) čtyřnásobný (2x2), ND8 (3EV) osminásobný (2x2x2) atd. Další příklad použití je tehdy, když potřebujeme dlouhý čas (například na rozmazání vody) a ani použití clony F/16 nebude pro dostatečně dlouhý čas pro správnou expozici stačit (ještě vyšší clona by přinesla problém s difrakcí). Ponecháme tedy f/16 a ND2 nám dovolí použít dvojnásobný čas, ND4 čtyřnásobný atd. Místo ND2 je možné použít obyčejný CPL (polarizační filtr, má také úbytek cca 1EV), ale je nutno dodržovat pravidla pro použití polarizačního filtru.
... existuje variabilní ND filtr, který nám může nahradit několik ND filtrů s pevnou hodnotou. Někteří fotografové teď začnou vyskakovat, že VND nikdy atd... doporučuju, aby si to každý vyzkoušel sám, problémy s případným lehkým barevným zkreslením se dají snadno odstranit v postprodukci.. Jedná se vlastně o dva polarizační filtry na sobě, kdy jeden z filtrů blokuje jednu polarizační rovinu a druhý druhou a to, jak budou natočeny jeden k druhému určuje, jak moc silný ND filtr vznikne. Pokud k sobě budou natočeny o 90° nemělo by teoreticky procházet žádné světlo ale v realitě tomu tak není a může vzniknout nepěkný kříž. Je také nutno počítat s tím, že to pořád jsou polarizační filtry a z toho plynou určitá omezení - nepoužívat VND na širokoúhlé objektivy, protože by docházelo k nestejnoměrnému ztmavení a je nutno počítat s tím že VND bude při určitéím natočení blokovat odrazy od nekovových materiálů.VND také není vhodný pro velmi vysoké hodnoty ND (hodně zatmaveno). Zato práce s VND je velice jednoduchá, netřeba vůbec nic počítat - chceme například fotit s expozičním časem 0,5 sec pro rozmazání vody - dáme foťák na stativ, zaostříme na vodopád, přepneme na MF (ruční ostřenií) a na foťáku nastavíme Av (A) neboli prioritu clony. Nastavíme si clonu podle požadované hloubky ostrosti, namáčkneme a foťák nám ukáže čas který vychází (třeba 1/125). Našroubujeme VND a po namáčknutí otáčíme vnějším filtrem dokud nám foťák neukáže, že při tomto natočení vychází čas 0,5sec. Toť vše, můžeme exponovat.
... jsou ještě dva případy, kdy ND (nebo VND) budeme potřebovat - když je hodně světla, ale my chceme kvůli požadavku na malou hlouku ostrosti fotit s malou clonou (třeba 1.2, 1.8 ). Může se stát že nám i při nejmenším ISO bude vycházet potřebný čas kratší než foťák umí (čas vzhled portrétu neovlivní, ale pokud expozimetr tvrdí že je zapotřebí čas 1/10000 a foťák umí max. 1/8000, tak je problém). V takovém případě nám ND filtr umožní fotit na "plnou díru" s časem který už foťák umí nastavit.
Ten druhý případ nastane pokud potřebujeme zajistit použití blesku který neumí HSS (vysokorychlostní synchronizaci) jako výplňového světla při focení v protisvětle a vycházel by nám reálný čas kratší než je nutná sychronizační hodnota (1/160 nebo 1/200). Použití ND filtru nám umožní prodloužit čas tak, abychom se do sychronizace vešli.

Víte že...
... čip ve vašem fotoaparátu má pouze jedinou (základní) citlivost?
Zatímco v analogové fotografii je citlivost dána druhem založeného filmu, je čip součástí fotoaparátu a proto má jen jednu jedinou základní fyzikální citlivost, danou při jeho výrobě.
Tak co je to vlastně ISO? ISO (ASA, DIN) u filmu znamenalo citlivost filmu (tedy jak moc bude světlocitlivá vrstva reagovat na dopad částice světla.). U digitálního fotoaparátu je to sice něco jiného, ale aby byl postup snadno srozumitelný i fotografům, kteří do té doby fotili na film, vytvořila se analogie. Ve skutečnosti je ISO u digitálního foťáku pouze hodnota, kterou se násobí analogová hodnota náboje vyčteného z buněk čipu před její digitalizací.
Jako základní hodnota byla vybrána hodnota ISO 100 a zvyšováním ISO zvyšujeme hodnotu, kterou se úroveň náboje buňky čipu násobí.
Pokud fotíme za nepříznivých světelných podmínek, jsou hodnoty nábojů jednotlivých pixelů malé a musíme je tedy násobit zvýšením hodnoty ISO.
Čip samotný není nastavením ISO nijak ovlivněn, nastavením ISO tedy nic nenastavujeme na čipu, pomocí ISO se násobí až hodnota, která je z jednotlivých buněk vyčtena.
... šum je tím vyšší, čím nastavíme vyšší ISO?
princip šumu je dán tím, že buňky (pixely) na čipu nemají ani v absolutní tmě zcela nulový náboj. To je dáno fyzikálně, v ideálním případě by k uvolnění elektronu mělo dojít pouze tehdy, když pixel zasáhne foton světla. V reálné světě ale k uvolnění elektronu může dojít (a také dochází) i vlivem tepla a nehomogenit čipu a k nerovnoměrné hodnotě náboje dochází také díky kvantové podstatě světla.
Za normálních podmínek to nevadí, hodnoty jsou velmi malé, takže se ve snímku neprojeví. Jiná situace ovšem nastane, pokud použijeme dlouhou expozici. Parazitní náboj (tedy náboj vniklý jinak než dopadem fotonu) se pak sčítá. Podobného výsledku docílíme pokud zvyšujeme ISO. Jak už jsme si řekli, ISO je hodnota kterou násobíme hodnotu náboje vyčtenou z čipu. A ISO tak bohužel tím pádem nenásobí jen hodnoty, které vznikly díky fotonům, ale i ty které vznikly z ostatních důvodů, (šum) protože je není jak odlišit. Původně velmi malé odchylky se tak násobí a začínají se projevovat v obraze. Jednak jako jasový šum snímače (darknoise) a z něho odvozený barevný šum (ten vznikne až při vyvolávání raw, protože jak už jsme si řekli barvy do té doby ještě neexistují, raw obsahuje pouze jasové hodnoty). Další šum se do výsledku dostává z důvodu šumu dalších polovodičových součástek (zesilovací šum) až do okamžiku digitalizace původně analogových hodnot náboje vyčteného z buněk čipu. Digitální záznam už dále degradací šumem netrpí, protože je tvořen dvojkovým kódem, tedy logickou hodnotou 1 a logickou hodnotou 0, přičemž k tomu, aby se jednotka záznamu změnila z nuly na jedničku je potřeba mnohem vyšší rozdíl napětí než jaké vzniká díky polovodičovému šumu.
Darknoise je při stejné teplotě čipu a stejně dlouhé expozici víceméně hodně podobný na po sobě jdoucích obrázcích, lze jej tedy odstranit - prostě se po vyfocení obrázku s dlouhou expoziční dobou vytvoří ještě jeden se stejně dlouhou expozicí, ale se zavřenou závěrkou. Získáme tak obrázek na kterém bude jen šum vzniklý jinak, než dopadem fotonů (darkframe) a tento obrázek se prostě od původní expozice odečte. Pokud fotíme na delší expoziční dobu, lze toto odečtení darkframe na foťáku nastavit (hledejte pod "odstranění šumu dlouhé expozice"), pokud tuto volbu nastavíte na Zapnuto, foťák odečtení provede sám, před uložením raw. Nevýhodou ale je skutečnost, že se tím prodlouží doba nutná k pořízení jednoho snímku na dvojnásobek. Pokud tedy používáme minutovou expozici, bude pořízení snímku trvat dvě minuty.

Víte, že...

se v poslední době na mne obracelo hodně lidí ohledně focení na koncertech, plesech nebo podobných událostech. Toto téma také zaznělo v řadě dotazů v internetových diskuzích. Protože je zde několik možných technických řešení, zkusme se na ně podívat blíže:

1 - blesk

2 - velká světelnost objektivu (malá clona)

3 - delší čas

4 - vysoké ISO

1. Blesk asi napadne spoustu lidí jako první, má to ovšem poměrně dost háčků. Jednak použití blesku je všechno, jen ne nenápadné a někde vám jej ani pořadatelé nedovolí použít. Z technického hlediska je možné pomocí blesku získat slušné fotky ovšem je nutno počítat s tím, že focení s bleskem za poměrně slabého světlení má určitá specifika - blesk má omezený dosah a světlo ubývá se čtvercem vzdálenosti, takže vzdálenější pozadí bude velmi podexponované (tmavé až černé). Přímé použití blesku na fotoaparátu (natož pak použití blesku který mají některé foťáky zabudovaný) také není ideální, blesk v ose focení zplošťuje obličeje, světlo je tvrdé a vytváří ostré tmavé stíny. Blesk má 5500K takže zejména při použití delších časů může nastat problém s vyvážením bílé.

Blesk lze použít ideálně odrazem od bílého stropu nebo zdi, pak poskytne mnohem měkčí světlo. Problémem ale budou vysoké stropy nebo odrazy od nějak zabarvených ploch (odražené světlo získá jejich barvu) . Difuzory prodávané pro systémový blesk moc nepomohou, protože to, co změkčuje světlo je plocha (buď čelní plocha difusoru (softboxu) nebo plocha od které se blesk odráží).

2. Velká světelnost objektivu. Poměrně častá rada, která bude fungovat, ale... i tady se najdou háčky - použití velmi malé clony s sebou nese i malou výslednou hloubku ostrosti, která může být (v závislosti na ohniskové délce a vzdálenosti) třeba jen pár milimetrů. Pokud potřebujeme větší hloubku ostrosti musíme přiclonit a v tu chvíli nám je drahý objektiv s vysokou světelností k ničemu. Zacloníme-li objektiv se světelností 1,2 na clonu 4 je to stejné jako kdybychom použili odcloněný objektiv se světelností 4.

3. Delší čas. Nepříliš použitelné pro focení pohybujících se dějů a problém s tím udržet fotoaparát při focení nehybně. Zatímco s tím druhým vám může pomoct stabilizace, na pohyb na scéně je stabilizace nepoužitelná. V některých případech ale může právě ono pohybové rozmazání na scéně zvýšit dynamiku snímku.

4. zbývá poslední možnost - zdvihnout ISO. Až do nedávna bylo toto řešení spíše upozaďováno, protože použití vysokého ISO způsobovalo ve snímku zvýšení šumu které ho dokázalo v podstatě znehodnotit. To už ale v poslední době neplatí! Celkem běžně je možno použít při focení ISO 12800 (i se staršími foťáky) nebo i 25600 (!) a výsledné fotky budou zcela bez šumu. Nehledě na to, že tak vysoké hodnoty ISO nebudou obvykle zapotřebí.

Přestože mám systémový blesk i světelný objektiv, vítězí u mne v poslední době tato možnost ve většině případů. Ale v tomto případě je potřeba udělat něco navíc - vyvolat výsledný raw pomocí moderního software (Pureraw, Topaz, AI odšum v CR nebo LR).

Otestoval jsem všechny z uvedených možností a nejlepších výsledků jsem dosáhl po průchodu raw přes Pureraw do DNG a následném zpracování DNG jako běžný raw.

Řešení 2,3 a 4 lze také vhodným způsobem zkombinovat.

5dmarkIII, 70-200L f/4 čas 1/125 ISO 800 ohnisko 111mm.

Čas 1/125 při ohnisku 111mm způsobil, že nejrychleji se pohybující části obrazu (paličky bubeníka) jsou pohybově rozostřené, ale v tomto případě to nevadí, naopak to podtrhuje dynamiku scény.

Víte, že...

...budete-li fotit například postavu ženy, získáte snížením perspektivy snímek, na kterém bude mít fotografovaná žena delší nohy – naopak při snímku pořízeném z vyšší perspektivy, budou nohy vypadat kratší (nemusím asi zdůrazňovat který snímek se té ženě bude líbit víc). Ve své praxi jsem se setkal s dívkou, která si mi stěžovala, že kdykoliv ji fotografuje její přítel, má na snímku krátké nohy. Inu bylo to tím, že přítel měl dva metry, a všechny snímky té 165cm vysoké ženy byly fotografovány z nadhledu.

Na uvedenou příhodu jsem si vzpomněl, když jsem fotil s Lenkou, protože si koupila svou první zrcadlovku a chtěla zkusit focení na druhé straně fotoaparátu než doposud. Abych jí to vysvětlil, vyfotil jsem ji dvakrát za sebou – jednou z ptačí perspektivy (vylezl jsem si na pařez) a jednou z žabí, kdy jsem jí ležel u nohou. Abych výsledek zdůraznil, použil jsem objektiv o ohniskové vzdálenosti 28mm. Čím kratší totiž použijeme ohnisko, tím bude změna proporcí výraznější

Při focení s krátkou ohniskovou vzdáleností dojde při focení z nadhledu nebo podhledu na výsledné fotografii ke změně proporcí.
ohnisko 28mm

... to be continued... neboli pokračování příště...

home

Víte, že... spousta lidí nechápe jak funguje samospoušť? každý asi ví, k čemu slouží - má stisknout spoušť po uplynutí nastaveného interval (obvykle 2s nebo 10s). Jenže ono to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Pokud stisknete spoušť rukou, děláte vlastně dva úkony - při namáčknutí spouště foťák zaostří (a pokud máte nastaveno AF-S, což bývá nejčastěji, tak uzamkne ostření) a při domáčknutí spouště dojde k změření světla a k vlastní expozici. A v tom je ten zakopaný pes! - samospoušť totiž nahradí pouze onu druhou část - domáčknutí. pokud tedy nastavíme samospoušť a namáčkneme, foťák zaostří na místo které má pod ostřícím bodem, poté domáčkneme a tím spustíme odpočet do expozice.
ALE ZAOSTŘENO UŽ JE !
Tedy, pokud doběhneme před foťák, ten má již dávno zaostřeno například na bod v dáli, nikoliv na vás, protože vy jste v okamžiku ostření (tedy namáčknutí spouště) před foťákem ještě nestáli! Proto spousta lidí nadává, že nejsou při použití samospouště zaostřeni. Řešení samozřejmě existuje - před focením zapíchněte na místo kde budete stát klacek a zostřete (namáčknutím) na něj, domáčkněte a pak se prostře postavte na místo něj.

Víte, že...
se dají fotit zvířata v kleci, aniž by na snímku vadila přední mříž ? Existuje totiž fígl, který nám umožní, aby na snímku přední mříž prostě zmizela a zdálo se, že fotíme zevnitř klece! Jak na to? Využijeme toho, co jsme si již psali, tedy toho, že velmi malou hloubku ostrosti získáme kromě použití malé clony také tím, že fotíme dlouhým ohniskem z krátké vzdálenosti. Ono to rozostření totiž funguje i na objekty které jsou k vám blízko, přestože ostříte na objekt který je dál. Takže dlouhé ohnisko, clonu do 4 a být blízko mříží. V tu chvíli se mříž tak moc rozostří, že prostě zmizí. Všechny snímky jsou focené přes mříže !

Víte, že...
...řada prohlížečů raw vlastně raw vůbec neprohlíží ale zobrazí vložený JPG? Schválně si udělejte následující test: Přepněte foťák do režimu "focení černobíle" a vyfoťte raw. Potom se podívejte na miniatury raw v prohlížeči v počítači. Pokud uvidíte černobílý obrázek, pak prohlížeč zobrazuje pouze do raw vložený JPG náhled. Pokud však totéž uděláte například v Adobe Bridge (což je prohlížeč obrázků i raw, zdarma od Adobe) uvidíte nejdříve černobílý obrázek, který však během chvilky přeblikne na barevný. Volba "fotit černobíle" se totiž týká pouze jpg (a tedy i vloženého jpg náhledu). Raw však tato volba neovlivní (ani nemůže protože v raw ještě žádné barvy nejsou, ty se vytvoří až při vyvolávání raw), takže i když si na foťáku nastavíte "fotit černobíle", tak z raw lze udělat barevný snímek. Výhoda Bridge je ještě v tom, že při tvorbě náhledů respektuje i XMP soubor se změnami, takže se úpravy které v raw uděláte promítnou i do náhledu. Adobe Bridge je možno si zdarma stáhnout z Adobe pomocí Adobe creative cloud (není nutno mít žádné předplatné).

... používat focení s bleskem na druhou lamelu může být v některých případech užitečné?
Tento režim využijeme tehdy, chceme li blesk zkombinovat s focením na dlouhý čas závěrky a pokud chceme aby nejprve proběhl ten dlouhý čas a těsně před jeho koncem zableskl blesk. Představme si například, že fotíme večer jedoucí auto a chceme aby na fotce byly zachyceny stopy světlometů a na jejich konci chceme mít ostře vykreslené auto. Pokud pooužijeme blesk na první lamelu (jako obvykle) tak budeme mít na obrázku ostře zachycené auto (které bylo "zmrazeno" bleskem a před ním světelné stopy reflektorů (z dlouhé expozice). Pokud však použijeme spuštění blesku na druhou lamelu, získáme ostrý obraz auta a stopy reflektorů se budou táhnout za ním, což bude vypadat přirozeněji. Blesky s ETTL budou mít možnost záblesk na druhou lamelu nastavit, ale co kdybychom chtěli použít třeba atelierový záblesk, který ETTL ani záblesk na druhou lamelu neumí? I přesto, že české zastoupení Canonu tvrdí že to možné není, ve skutečnosti to udělat jde. Záblesky ani jejich přijímače není třeba nijak přenastavovat, při mém řešení funguje vše naprosto stejně, jen si budete moci zvolit zda fotit normálně na první lamelu nebo si přepnout na foťáku na záblesk na lamelu druhou. Celý popis by příspěvek neúměrně prodloužil, ale pokud by to někdo potřeboval, je zde. Řešení je otestováno na Canonu, ale mělo by fungovat i na Nikonu.